Jak nenaletět na falza a novotisky Hamburku.

Svobodné hanzovní město Hamburg patří mezi zajimavé poštovní oblasti klasické filatelie. Přestože vydávalo vlastní poštovní známky jen poměrně krátkou dobu – pouhých devět let – zanechalo po sobě mimořádně atraktivní sběratelský materiál. Vedle krásných známek s městským znakem je však tato oblast proslulá také obrovským množstvím padělků.

I. Rozměry jako hlavní identifikační prvek

Zdroj Sammeln Spezial uvádí, že jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak odhalit celistvá falza (kompletní napodobeniny), je přesné měření tiskového pole:

• Standard originálu: Většina pravých známek má šířku do 18,5 mm a výšku 22 mm.

• Znak padělku: Padělky jsou v naprosté většině případů o 0,5 až 1 mm větší než originály. I tento drobný rozdíl je pod lupou a s přesným měřítkem okamžitě patrný.

II. Analýza tiskových technik a papíru

Hamburk používal tři různé metody tisku, což určuje, na co se u konkrétní známky zaměřit:

1. Knihtisk (Buchdruck): Použit u většiny emisí. Linie musí být ostré.

2. Kamenotisk (Steindruck): Použit u hodnoty 1 ¼ Sh. a 2 ½ Sh. (1864). Zde jsou barvy náchylnější k rozmazání a chemickému poškození.

3. Ražba (Prägedruck): Použit u emisí z roku 1866. Klíčovým znakem jsou hvězdy v rozích. U originálů jsou hvězdy uprostřed „prázdné“ (bílé), u novotisků jsou středy plné.

Novotisky a problematika lepu

Novotisky byly tištěny později pro sběratelské účely a mají minimální hodnotu.

• Vodoznak: Většina originálů má vodoznak „hadovité vlnovky“. Pokud vodoznak chybí (nebo je dokonce kopfstehend – vzhůru nohama), jde s největší pravděpodobností o novotisk nebo falzum.

• Originální lep: Známky s původním lepem jsou u Hamburku velmi vzácné, protože u většiny zbytků byl lep smyt. Pokud kupujete nepoužitou známku s „originálním lepem“, měla by být vždy odborně ověřena.

UV Diagnostika a papír

• Reakce pod UV světlem: Originální papír z 19. století se pod UV lampou jeví jako šedý/neutrální. Moderní padělky často obsahují optické zjasňovače a pod lampou svítí jasně bíle nebo namodrale.

• Vzácné chybotisky: Existují extrémně vzácné originály bez vodoznaku (způsobené chybou při výrobě), ale ty jsou téměř vždy již opatřeny znaleckým atestem. Běžná známka bez vodoznaku je automaticky považována za novotisk.

III. Specifika konkrétních hodnot

Vzácnosti pro zahraniční styk (4 a 9 Schilling)

Tyto dvě hodnoty jsou vrcholem sbírky.

• 4 Schilling: Podle tehdejšího tarifu byla tato známka určena primárně pro zásilky do Oldenburgu (vzdáleného cca 20 km), což z ní dělá v upotřebeném stavu raritu.

• 9 Schilling: Sloužila výhradně pro mezinárodní korespondenci. Upotřebené kusy jsou nesmírně vzácné a  „Nikdy nekupujte tyto kusy bez výslovné záruky pravosti "

Citlivost barev (1 ¼ Schilling)

Hodnota 1 ¼ Sh. z roku 1864 existuje v 7 různých barevných odstínech (od šedé po tyrkysovou). Barvivo bylo vyrobeno z organického materiálu (lišejníků), který je extrémně citlivý na světlo a vlhkost. Mnoho „vzácných barev“ jsou ve skutečnosti jen chemicky změněné běžné odstíny.

IV. Fenomén "Půlených známek" (Halbierungen)

Specialitou Hamburku jsou tzv. „půlky“. Známka 1 ¼ Sh. byla v nouzi rozstřižena napůl a použita jako hodnota ½ Sh. pro zásilky do Altony. Tyto kusy jsou sběratelsky vysoce ceněné, ale musí být doloženy na celistvosti (celém dopise) s razítkem procházejícím přes řez, jinak je nelze ověřit.

V. Souhrnný kontrolní seznam pro ověření

1. Hvězdy v rozích: Mají bílý střed? (U ražených známek).

2. Vodoznak: Je přítomen? (Hledejte vlnovky, pozor na kopfstehend – obrácené vodoznaky, které u originálů téměř neexistují).

3. Razítko: Neobsahuje pěticípé hvězdičky vedle data? (Pokud ano, je falešné).

4. Velikost: Odpovídá rozměru 18,5 x 22 mm?

5. Perforace: Pokud je známka stříhaná, jsou okraje dostatečně široké (min. 1,5–3,2 mm součet stran), aby nešlo o ostříhanou perforaci?

VI.Slavní padělatelé spjatí s Hamburkem

Hamburk byl v 19. století nejen poštovním centrem, ale také významným místem obchodu se známkami. Někteří obchodníci se bohužel proslavili i výrobou padělků.

Julius Goldner

Hamburský obchodník Julius Goldner začal roku 1868 prodávat velké množství známek s uměle vytvořenými razítky. Později vyráběl i soukromé „reprinty“ známek Hamburku a dalších států.

Jeho produkce byla tak rozsáhlá, že se mnoho těchto napodobenin dodnes objevuje ve starých sbírkách.

Spiro Brothers

Dalším známým zdrojem napodobenin byla tiskárna Spiro Brothers v Hamburku. Ta mezi lety 1864–1880 vytvořila stovky reprodukcí známek různých zemí.

Tyto kopie byly často prodávány jako „výplňová“ materiál do alb začínajících sběratelů, ale postupem času se dostaly do oběhu i jako padělky.

Hamburské známky patří mezi klasické oblasti filatelie, kde je nutná opatrnost. Velké množství padělků, reprintů a falšovaných razítek z nich činí sběratelsky náročné téma.